V roce 2004 jsem se seznámil v Českých Budějovicích s přáteli, kteří bydleli v patrovém rodinném domě. Šlo o zděnou řadovou zástavbu na jihovýchodním konci města s nádherným výhledem do okolní krajiny. Přiznám se, že jsem se tu cítil jako v pohádce. Mnoho času jsem trávil na terase s vyhlídkou a pohyboval se často v domě po vnitřním točitém schodišti. Bylo to něco fantastického. Schodiště propojovalo přízemní byt s horním prvním patrem, na okraji schodiště byla k dispozici malá toaleta a toto stavební řešení jsem tu vnímal jako funkční a zároveň estetický prvek, který bych si přál mít ve svém domě v podobné podobě.
Kdyby tu bylo docela obyčejné přímé či lomené schodiště, vnitřní dispozice by nevyzněla tak zajímavě. Byl by to docela obyčejný, tuctový patrový barák. Nic zvláštního. Ale kombinace točitých schodů, vyhlídkové terasy a zajímavě řešených vnitřních prostor v prvním patře mi připadala nadčasová a dovolím si použít i výraz „luxusní“. Nakonec jsem tu skončil na jistý čas v pronájmu, takže jsem si mohl prostory domu užít v plné parádě a jsem moc rád, že jsem tu možnost měl. Tímto vám také chci naznačit, že točité schody rozhodně nemusí být katastrofou v obytných prostorách, ale naopak je mohou výrazně pozvednout po praktické i estetické stránce.
Točité schody zkrátka nepatří jen na rozhledny, může to být významná součást rodinných domů, rekreačních chat, sportovišť, úřadů, administrativních budov a dalších objektů. Mohou být zhotoveny z různého materiálu, mohou mít menší i větší průměr a mohou navzájem propojit nejen dvě, ale i více pater v jednom bodě. Velkou výhodou tohoto řešení je to, že s nimi lze uspořit obytný prostor, nevyžadují velkou podlahovou plochu, pokud se vysloveně nerozhodnete vsadit na obří průměry schodišť. A točité schodiště také může vypadat spíše jako umělecké dílo. Mně to tak připadalo i na jiných místech, nejen v tomto domě.